František Bulava - Krušnoman 2026

Prvním vrcholem sezony bylo tuto neděli MČR v Mostě na tratích 0,6-22-6 km. Přijeli jsme už v sobotu odpoledne, abych si projel trať kola a lehce se vyplaval. Bylo velké teplo (vzduch 30 a voda 24,2 'C) a i když naše kategorie měla dle pravidel neopreny povoleny, plaval jsem radši bez něj. Po startovním skoku z mola se mi do brejliček dostala voda, a tak jsem se otočil na záda a vodu vylil. Chtěl jsem se vyhnout kolizím, a tak jsem plaval vlevo v podstatě sólo. Z vody jsem lezl na 44. místě a po rychlém depu jsem se pořádně opřel do pedálu. Po 1 km mě předjel Karel Jirák, povzbudili jsme se a každý jel svoje tempo – já rychlé a Karel raketové. 😀 Záhy mi zmizel z dohledu a na mě se přilepil Filip Kahoun. Sice říkal, že moje tempo je na něj moc vysoké, ale když vydržel za mnou první kopec, tak jsem věděl, že je na tom moc dobře. Dost mě vystrašila situace, kde v prvním singlu z kopečka jsem zasunul teleskopickou sedlovku a nešla vysunout zpět. A tak jsem prvních 200 m do kopce jel jak na dětském kole s koleny skoro u prsou!

Zachoval jsem klid a říkal jsem si, že na kopci sesednu a zkusím ji vytáhnout silou. Naštěstí po několika promačkáních ovládací páčky se sedlovka vysunula. To mě hodně povzbudilo a šlapal jsem nadoraz. Dost lidí jsem předjel, také mého soupeře Tondu Hlavizňu. Filip za mnou do kopce mi stačil vyprávět, že to jede jako teplotní trénink na Ironman Roth. Tak jsem si říkal, že mě asi chce rozhodit psychicky – má totiž o 20 kg více než já (66 kg). 😀 Nicméně jsem mu občas řekl, co nás na trase čeká, nebo na kterou stranu budeme odbočovat. Filip na to, že by mohl být i slepý, jak ho naviguji. 😂 Občas jsme někoho i předjeli. Do technického singlu před námi najel Tomáš Přibil a připomenul se, že jsme spolu jeli na kole minulý týden na Dachsmanovi. Povzbudili jsme se a jelo mu to opravdu rychle. Já byl rád, že mi dělá traséra, ale držel jsem kontrolované riziko a on se pomalu začal vzdalovat. Po posledním traverzu jsme dojeli skupinku asi 5 borců a jeli pekelné tempo, jelikož jsem na vršku posledního asi 400 m stoupání chtěl být co nejvíce ve předu, aby nás technicky méně zdatní borci nebrzdili. Stejnou strategii měli asi i borci, a tak jsme předjeli jen jednoho a dojeli konec skupinky s Kateřinou Ježkovou. V klidu jsme se za ní vyvezli a na závěrečné rovince začali s Filipem střídat ve vedení. Celkově jsem měl pěkný 22. čas kola. S Filipem jsme se v depu povzbudili a po rozkousaní Enervitové tablety zapití a polití se vodou začal boj do kopce. Bylo to sice těžké ale byl to stále běh. Asi na 2 km mě doběhla Kačka Ježková a já se za ní zavěsil. Byl to opravdu boj – po rovině a z kopce mi Kačka utíkala do kopce jsem ji vždy stáhl. Takto jsme běželi asi 2 km a pak v převážně klesající části se mi začala vzdalovat.

V jeden moment se zezadu ke mně doslova přiřítila Lada Štalzerová a přežehlila mě jak nedělní kalhoty do kostela! Měla jednoznačně nejrychlejší čas ze všech startujících! 👍 Ve strmých sebězích jsem neriskoval a hodně drobil krok. V posledním kilometru jsem to pěkně smažil a užíval si diváků. 20-tý čas běhu byl toho důkazem. Cílovou bránu jsem si náležitě užil za komentování Marka Voba, který ze mě udělal "legendu triatlonu" Smál jsem se od ucha k uchu. 😀 Finišoval jsem na skvělém celkovém 25. místě (23. mezi muži) a 1. místě v kategorii s náskokem 13:50 min. Nemám to přesně spočteno, ale jisté je, že tento titul mistra ČR patří již do mé druhé desítky.💪Pěkná fota mám díky Hance. Poděkování patří Tomáši Langhammerovi a jeho partě za perfektně zorganizovaný závod a tratě, které ti nedají nic zadarmo, ale místy jsou i hravé.

DÍKY😀👍👏💪 DYCKY MOST