Marti_soulwater - Vánoční potápění pod Karlovým mostem

K období vánočních svátků se váže spousta nádherných zvyků a tradic. Jako potápěč jsem se už delší dobu chystala zúčastnit tradiční akce - ponor pod Karlovým mostem. Osud má však velmi specifický smysl pro humor, a tak jsem se k naplnění tohoto cíle dostala až poté, co více než dva roky žiji na Slovensku. O to víc jsem se však těšila na výlet do Prahy, protože hlavní motivací tentokrát nebylo potápění, ale především návštěva skvělé party kamarádů. Pravděpodobně bych to nebyla já, kdybych alespoň jednou přijela včas. Pozitivní výhled byl takový, že v 11:00 slavnostně dorazím do Čech a vydáme se na oběd, dáme si kávu a probereme novinky. Realita? Hodiny posměšně ukazovaly 11:30 a já teprve sedala do auta v naší krásné Bratislavě. No… nevadí.

               

Ke kamarádovi Ferrimu jsem dojela akorát na čas, abychom stihli vlak do Prahy. Kávu jsem vypila cestou a z oběda se stala vidina večeře. Slavnostní shledání s celou partou jsme oslavili punčem a za pár minut už jsem šťastně běhala po Praze s kelímkem v ruce, hladinkou punče v krvi a skvělou společností.  Po večerním toulání Prahou byl ranní budíček před 7:00 opravdu náročný. Vidina potápění v ledové a špinavé Vltavě mě však z postele vyhnala. Divné, že? 😀

Zážitek začal už cestou pod most. Kličkování malými uličkami, mezi lidmi, trhy a domy mě na okamžik přeneslo do akčního filmu. S tím rozdílem, že moje obavy se točily spíše kolem pokut za jízdu po pěší zóně než zločinců, které bych mohla mít v patách. Šťastně jsme dorazili pod Karlův most. Poryvy ledového větru mi vehnaly slzy do očí. Došlo mi, jak moc jsem si odvykla na naše chladné počasí. Zlatých 8 stupňů v Bratislavě!

               

Nastrojili jsme se a nedočkavě zamířili k vodě. Na úplně malý okamžik jsem se zamyslela nad možností, že civilizovaně sejdu do vody po schodech. Jako dáma, chápejte… S grácií a elegancí! Vzápětí myšlenka zmizela stejně rychle jako touha hrát si na civilizovanou ženu. Plivla jsem si do masky, uvědomila si, že ji nemám, jak vypláchnout, zanadávala si do blbců, potlačila nevolnost, nasadila nasliněnou masku na oči… Následně jsem se s nadšeným výkřikem vrhla do Vltavy z mola a za doprovodu ohromného gejzíru vody zmizela pod hladinou. Tmavá voda mě pohltila a já se rozesmála do automatiky. Očekávala jsem, že mě obklopí nulová viditelnost, proto mě solidní 2 metry překvapily. Dno řeky pokrývaly nánosy bahna a…peněz. S nadšením malého dítěte jsem začala lovit mince a po pár minutách jsem měla kapsy sucháče plné. Ani jsem si nevšimla, že mě mírný proud unáší neznámo kam. Vynořila jsem se se strachem v očích a rychlostí 1 metr za minutu se sunula řekou dále. Kdo mě v tu chvíli sledoval, pravděpodobně viděl zběsile hrabajícího vorvaně, který zvláštním a specifickým plaveckým stylem brázdil divokou Vltavu. 

Kamarádi mi uštědřili pár nechápavých pohledů a raději zaveleli, že je čas na fotku. Shodili jsme výstroj a jen v sucháčích se rozběhli na most. Překvapení turisté se rychle klidili stranou a za chvíli byl Karlův most poloprázdný. Nasávala jsem vánoční atmosféru plnými doušky a zaplavil mě pocit neskutečného štěstí a vděčnosti. Nejen za to, že jsem se konečně dostala na tuto nádhernou akci, ale především proto, že mám kolem sebe úžasné lidi – svoji potápěčskou rodinu, za kterou se vždy ráda vracím a díky které považuji Čechy stále za svůj domov. 

Závěr roku 2025 se nesl v duchu přátelství, potápění, štěstí, zábavy a vytváření vzpomínek. A tak to má být. Potápění spojuje lidi. A to je jeden z hlavních důvodů, proč ho tolik miluji. 

I na tomto vánočním dobrodružství mě doprovodilo Progress termoprádlo. Úžasný parťák po celý rok. 🩵

Marti_soulwater